1. Jak vzpomínky mě mučí, když sleduji svou duši
rozjímat nad jménem LENORE - ať havran na hruďˇ mi sedne
a popravčí mi hlavu setne,
když vzpomenu si na LENORE,
ztratit ji - horší než mor.
2. A pak v noci z boží moci potácejíc se ve tmě
prozřivší jak malé jehně, vím, že láska to být mohla,
kdyby náhlá zrůdná modla nepřestřihla osud můj,
musím ji najít stůj co stůj.
3. Děsí mě při pohledu na ni, že mi bylo tenkrát na nic
poznat její sličnou tvář, však místo hvězd poznal jsem její zář,
ale teď mi zbývá nic než snář.
4. Havran dává mi znamení, že to co bylo snad už není,
jen v mé mysli vytanulo,
říkám si "kde jsi, ty nulo, proč ´s ji nechal odejít?" -
- teď už nejsi nic, jen zpit.
5. A moře zrádně bije vlnami o pobřeží,
jedna vedle druhé spokojeně běží,
běží, běží a já si ležím v papírech svých snů.
kolik ještě dnů - to nevím, nikdo mi nic nesleví.
6. Už jsem znaven, mžourám marně na sochy v mém bytě,
zato havran pěkně hravě mi civí drze do očí,
však já s ním brzy zatočím.
7. Tápu rukou, která se mi třese,
zakroutím mu krkem, tlak se mi zvedne,
však statný havran zavětří
a pryč je oknem do ponurého bezvětří....